1. čím, v co obalit se něčím, zabalit se, zahalit se do něčeho: král Ezechiáš roztrh rúcho své a obinul sě jest pytlem u popele BiblDrážď Is 37,1 (var. v. obaliti 2) obvolutus est; zderúc rúcha svá, obyntezz sě v pytle BiblOl 2 Rg 3,31 (~Lit, ~Praž, oblecte sě ~Pad) accingimini; toť plachta leží, obina se, jdiž na tržiště ApolP 134b (~T, obvina se ~Baw)

2. okolo koho ovinout se, obtočit se, omotat se okolo někoho: povrazové hřiešných obinuli sú se okolo mne KarŽivA 382 (jsú mě obtočili ~B, ~C; Ps 118,61: var. v. oběsiti 1) circumplexi sunt me. – Srov. obinúti 2

3. čeho vyhnout se něčemu, obejít, pominout něco; [něčeho nenáležitého] vyvarovat se něčeho: ať uzřím světlo, ať sě obynu tmy, uzřím cěstu a obynu sě bezcěstie, uzřím pravdu a obynu sě nestatečnosti, uzřím život a obynu sě smrti Aug 93a; aby…zlého uměli se obynuty ŠtítJez 72b (sě… uvarovati ~Muz); nebudeť lze upřiemé se pravdě vychýliti aneb sě jie obinuti ŠtítBes 15; práce sě neobynvty v potřebu jeho [druha] ŠtítSvátA 93a; súdu božieho nelzě jest sě obynuty ŠtítBrigC 58b; protož obinucze se skutkuov, máme naději mieti v jeho [boží] mnohé milosti ChelčBoj 413b; obina se [Viklef] vašeho rozomu cizieho od viery a jalového ode všech užitkóv ChelčBisk 87b; blúdí, obinuw se cesty [k spasení] ChelčPost 152b; nebo trestánie jest protivná věc, jiež se vždy obine ten, ktož nenávidí světla ChelčPost 156a

4. koho, ot koho vzdálit se, oddálit se od někoho, opustit někoho: tehda sám Dobeš, všech se jich obina, pojdieše do Jeruzaléma TobB 303 (Tob 1,5: BiblCard, ~Lit, sě… obvina ~Ol, utiekáše tovařistvie všěch ~Pad, varoval se ~Praž) fugiebat consortia omnium; toho ukrutného nepřietele [tj. těla] ani zahnati od sebe móžem…, ani sě kudy ot něho obynuty Aug 10b; tehdy veliká strana Písma musí poražena býti, a musí se člověk s ním obinuti lidí i boha ChelčBisk 31a; ║ a kohoť by se obinuli, poněvadž vražedlníkóm dávají [svátost] a nečinie jim svědomie z toho ChelčPař 182a od koho by se odvrátili